Z písňové tvorby Daniela Kahna mě mimořádně zaujala jedna z písní, kterou on sám přeložil do angličtiny. V němčině byla zhudebněna už dávno. Její text pochází od německého básníka Kurta Tucholského, který spáchal sebevraždu v roce 1935 v exilu v době, kdy ho nacistické Německo zbavilo občanství a jeho knihy pálilo na hranicích. V tomhle děsivě temně ironickém textu, sepsaném v době pozvolného nástupu Hitlera k moci (konkrétně 31. března 1931), se podává návod k tomu, jak se slušně, jemně a – dnes bychom řekli – politicky korektně chovat k fašistům… a k čemu to pak vede.

Trochu mě děsí, jak moc je ta písnička dneska zase aktuální…

Historická nahrávka zhudebněné básně na YouTube.

Moderní verze v angličtině a v němčině v podání Daniela Kahna.

Demo mého českého překladu si můžete pustit zde.

---

Růže cestou poházené
Kurt Tucholsky 

Musí se na ně zlehka, něžně,
na křehké tvory pozor dát.
   Přilákat na dubové listí,
   tak, jak to každý z nich má rád.
      Nenech psa cenit mordu zlou.
      A líbej nácky, dokuď tu jsou.

Když na sjezdu pak kážou bludy,
přitakej: "Ano, amen, rád!"
Jsem jenom tvůj, zlámej mi údy,
můžes se, Bohu dík, i rvát.
    Vždyť rvačka, to je jejich show,
    tak líbej nácky, dokuď tu jsou.

Už střílí se? - To jsou mi strachy,
vždyť zatím jenom do dětí,
   zavrhnem pacifistů tlachy,
   kdo nechtěl by být obětí?

A když uhlídáš
že v břiše máš
   S runou SS nůž žhavý mstou -
   Tak líbej nácky, tak líbej nácky,
   tak líbej nácky, dokuď tu jsou.