Joseph Malins (1844–1926) byl anglický aktivista bojující proti alkoholismu a jak bylo v 19. století zvykem, bojovalo se i poezií. Báseň “The ambulance down in the Valley”, kterou napsal snad v roce 1895, ho v dobrém slova smyslu přežila a téměř zlidověla. Pojednává o tom, jak moudří mužové v jisté nejmenované obci řešili vysoký útes, z kterého jim občas padali lidé. Existuje bezpočet jejích různých pozdějších úprav, jazykových modernizací a částečných předělávek. Proto jsem si také v překladu dovolil spojit poslední dvě strofy, obsahující moralizující pointu, do jedné – ono to odráží i to, že dnes už u té básně není vnímaný ten původní význam boje proti alkoholu, ale používá se mnohem šířeji jako satira na jakákoli (zejména politická) rozhodnutí, která neřeší příčiny, ale jen následky.

Sanitka pod útesem
Joseph Malins

Ten vysoký svah z nás každý tu znal
   a z výšky rád pohleděl mnohý,
   však nejeden též, do hlubiny spad´,
   když na skále podjely nohy.
   „To nejde tak dál,“ zněl společný hlas
   všech sousedů po okolí.
   A vypuknul spor, zda na vrch dát plot,
   či sanitku do údolí.

 „Co zmohl by tam jen pitomý plot
   proč dávat si tak malé cíle,“
   zněl mohutný hlas, co sanitku chtěl,
   a slyšet byl víc během chvíle.
   S tím kdo z výšky slít´ se soucítí snáz,
   tak z města i z venkovských polí,
   jak sedlák, tak pán hned přispěl a rád
   na sanitku pro údolí.

Proč skály se bát, když pozor si dáš,
   a shodli jsme se tady s všemi,
   že samotný pád, ten nebolí dřív,
   než dopadneš na tvrdou zemi.
   Tak padali dál, jak za dnem šel den,
   a medici i doktor s holí
   vždy za každým z nich vyrazili hned
   tou sanitkou do údolí.

Pak stařičký kmet a přemoudrý muž
   se podivil: „Jakpak to přijde,
   že málo se dbá na příčinu proč,
   nám seshora padají lidé?“
   A doplnil hned, co na mysli měl:
   „Když nahoře plot nám povolí,
   tak mohli bychom snad odvolat zpět 
   tu sanitku pryč z údolí.“
 
„To fanatik je!“ zněl ode všech hlas,
   „Chce odvolat sanitku? Hrůza!
   Takhle o naší pomoci může
   snad mluvit jen bezcitná lůza.“
   „Kdo ještě nespad' snad starost je má?“
   tak odvětil mnohý s nevolí. 
   „Ať chytrák jde pryč a nás nechá být,
   my sanitku máme v údolí!“

Ach příteli můj, ty rozumný buď 
   a neber si příklad z těch lidí,
   prevence bývá vždy lepší než lék,
   byť potlesk jen málokdy sklidí.
   Tak přidej se k nám, ač je nás jen pár,
   ať společně poznání nesem´,
   že pomůže víc na skalisku plot
   než sanitka pod útesem.