Džankoje (Dzhankoye) je veselá jidiš píseň, která vznikla snad mezi židovskými zemědělci na Krymu patrně už v polovině 20. let 20. století, případně byla produktem sovětské dobové propagandy. Opěvuje oblast kolem železničního uzlu Džankoj, kde v rámci sovětského programu vznikaly židovské zemědělské kolonie a později kolchozy; jejich rozvoj výrazně podporoval také americký Agro-Joint, který dodával techniku a pomáhal se zemědělským výcvikem. Píseň si pohrává s antisemitským stereotypem Žida jako obchodníka neschopného fyzické práce: její hrdinové řídí traktory, obsluhují žací a mláticí stroje a vyzývají posluchače, aby se do Džankoye přijeli přesvědčit, že Židé mohou být stejně dobrými zemědělci jako kdokoli jiný. Autor slov i melodie zůstává neznámý; jako lidovou píseň ji roku 1938 publikovali Moše Beregovski a Icik Fefer.

Po válce získala Džankoje druhý život i na Západě – roku 1947 ji nahrál Pete Seeger s The Berries a stala se součástí repertoáru amerického levicového folku. Z dnešního pohledu má její bezstarostný optimismus tragický podtext: židovské osady kolem Džankoye, které píseň oslavovala, byly za německé okupace Krymu z velké části zničeny a jejich obyvatelé zavražděni během holokaustu. A co nezničil Hitler, to dorazila stalinská pronásledování.

Píseň v podání Pete Seegera najdete zde. Pořádnou klezmerovou verzi pak třeba zde.

Demo s mým českým překladem najdete zde.

---

Džankoje

Když jedeš na Sevastopol,
tam kde leží Simferopol,
rozprostírá se úrodný lán.
Koho omrzela bída,
do kolchozu ať se vydá,
do Džankoje, Džan, Džan, Džan!

Ref.
Hej, Džan, hej, Džankoje,
tam na Krymu, hej, Džankoje,
hej, Džankoje, Džan, Džan, Džan!

Úrody jsou plné koše,
hleďte, jak náš malý Moše
na traktoru sedí jako pán,
Chajim jezdi s pluhem, s bryčkou,
teta Sára za mlátičkou,
tam v Džankoje, Džan, Džan, Džan!

Ref.

Žid prý není do roboty,
nerad si ušpiní boty,
kšeftovat chce, ne být sprostý kmán?
Kdo vám říká tuhle zprávu,
rozbijte mu klackem hlavu,
za Džankoje, Džan, Džan, Džan!