Jako kněz Starokatolické církve v ČR mám právo uzavírat státně platné manželství církevním obřadem. V případě stejnopohlavních partnerství umožňuje má církev obřad požehnání partnerství, které má státní platnost jako církevní sňatek s uzavřením partnerství podle občanského zákoníku.

Zažil jsem už svatby různorodé a roztodivné – nóbl formální i dost punkové, v kostele, v přírodě, v divadle, svatby vícejazyčné, a všelijak jinak zvláštní. Moje církev nepožaduje, aby snoubenci byli nezbytně jejími členy, dokáže za určitých podmínek posloužit touto službou i lidem jiného vyznání, smíšeným párům a podobně. Co ale nedělám a dělat nemůžu je svatba zcela civilní, tedy bez duchovního přesahu a křesťanského zakotvení.

Každé církevní svatbě předchází příprava. Já jsem si pro tento účel napsal takovou malou „how to svatba“ příručku, která je párům, které o církevní svatbě uvažují, k dispozici – a může se hodit i takovým, které neoddávám já. Více najdete v sekci Teologie.