Báseň Olověné desky z Rommovy tiskárny (Di blayene platn fun Roms drukeray) patří k nejslavnějším válečným básním jidiš básníka Avroma Suckevera. Vychází ze zkušenosti židovského odboje ve vilenském ghettu, jehož byl Suckever sám členem: bojovníci měli získávat olověné tiskové desky ze slavné Rommovy tiskárny, proslulé především vydáváním Talmudu, a přetavovat jejich kov na střelivo. V básni se tak doslova mění písmena na střely – staletá židovská vzdělanost a kultura se proměňuje v prostředek fyzického odporu proti nacistům. Báseň nese datum 12. září 1943, tedy těsně před likvidací vilenského ghetta, podle novějšího bádání ji však Suckever pravděpodobně napsal až v únoru 1944, již mezi partyzány, a starší datum zvolil záměrně. Tiskem vyšla roku 1945 v New Yorku ve sbírce Di festung („Pevnost“), která shromáždila jeho básně napsané v ghettu a v partyzánských lesích v letech 1941–1944.
Text byl publikován v roce 2022 v časopise Maskil.
Olověné desky z Rommovy tiskárny
Avrom Suckever
Jako když prostrčíš prsty skrz mříže,
bys zachytil svobodou vonící vzduch –
tak kradem se nocí, teď k tiskárně blíže,
kde dřív liter hebrejských tančíval ruch,
na básnících leží dnes rozkazu tíže:
Nechť v střely se promění olova duch.
Tajemnou rozlomí pečeť mé rámě,
na řádcích co od věků útěchou byly,
plamínek kahanu, tma jako v jámě,
my tavíme střely – a dost máme síly,
jako když předkové, ve svatém Chrámě
do menór svátečních oleje lili.
Zaplálo olovo, do střel jsou vrytá
ta otců slova – hebrejským písmenem,
verš z Bábelu se s veršem z Polska vítá,
společně plynou teď v kovu tom taveném.
Židovská odvaha, ve slovech skrytá,
musí svět probudit výstřelů plamenem!
Každý, kdo v ghetu pak spatřil ty zbraně
v židovských rukou, jak na stráži bdí,
věděl, že Siónu sláva se na ně
snáší jako u oné západní zdi;
ztracené řádky teď čtou naše dlaně,
když olova hlas tiše zavelí: „Jdi!“
Vilenské gheto, 12. září 1943