V souvislosti s každou diskuzí o stejnopohlavních párech se v mnoha komentářích online i jinde jako trumfové eso s železnou pravidelností objevuje i lingvisticko-etymologický argument, že osoby stejného pohlaví nemohou uzavírat manželství, protože manželství jako slovo znamená doslova „muž a žena”.
Obvykle oni diskutéři, kteří v sobě tak najednou nalezli horoucí lásku ke staroslověnštině a pochopení pro její hluboce normativní vztah každodennost ve 21. století, argumentují následujícím způsobem – zpravidla doslova, protože když staroslověnsky ve skutečnosti neumíte, tak to halt musíte jet prostě Ctrl+C / Ctrl+V od nějakého jiného konservativního aktivisty. Tohle je typické znění, které se copypastuje: „Slova manžel, manželka, manželství se vyvinula přesmykem ze staročeského malžen, malženka, které mají svůj původ v praslovanském *malъžena, což byl duálový tvar znamenající ‚muž a žena‘.“ Doplněno o vítězoslavný smajlík naznačující absolutní a drtivé debatní vítězství. Vsadím se, že jste to takhle už taky někdy někde viděli.
Zní to vzdělaně, jasně a přesvědčivě, že ano. A kdo říká něco jiného, protiví se realitě ničí samu nejniternější strukturu jazyka, která je víc, než nějaké upatlané lidské vztahy, to přece musí každý chápat! Úplně si to představuju: Karel přijde večer uplakaný domů, obejme Frantu a říká mu: „Je to ztracené! Z toho manželství nic nebude. Teď jsem si přečetl, že staroslovanské *malъžena znamená muž a žena a to my nejsme!!“ „Aha, to jsem nevěděl, staroslověnsky neumím,” odpoví zaražený František, „no tak já si teda asi půjdu zabalit.“
Škoda, že František ve výše zmíněné historce staroslověnsky neuměl (jako ostatně ani 99,99 % diskutérů, kteří se tímhle argumentem ohání), protože by jinak věděl, jaká je to nebetyčná pitomost.
Nechávám úplně stranou skutečnost, že etymologie není žádný fatální určující a neměnný faktor významu slova, že v jazyce úplně běžně používáme bezpočet slov, jejichž historické etymologie znamenají něco úplně jiného, a že se významy slov úplně běžně posouvají sem a tam klidně ze století na století – všichni určitě znáte Němckové Babičku šukající po kuchyni, které jsme se smáli už ve středoškolských lavicích… Ale dobrá, pojďme pro účely diskuze tedy přistoupit na tu hru, že zrovna a právě pro slovo manželství je ta staroslovanská etymologie určující a závazná.
Tedy, slovo malъžena (малъжена) ve staroslověnštině skutečně existuje a je doloženo v několika významných pramenech, z nichž nejznámější je asi Zákon súdný ljudem z 2. poloviny 9. století. A skutečně je v duálu, tedy ve starém dvojném čísle, které označovalo dva kusy něčeho, zatímco plurál, množné číslo, označoval tři a více. Respektive objevuje se v duálu i v plurálu (konkrétně v tom Sud).
A co tedy znamená? Malžen (takto pak ve staročeštině) znamená manžel, tedy manželským slibem vázaný partner. Ta etymologická linka do současnosti je přímá a ten význam se tam nijak neohýbá, jen tam došlo k výslovnostní přesmyčce (na rozdíl třeba od polštiny, která má pořád małżonek). Ve staroslověnštině toto slovo v jednotném čísle nemáme vůbec doloženo, používá se jen v čísle dvojném a množném. V množném to znamená manželé, tedy bez nějakého genderového rozlišování lidé vázaní manželským slibem (úplně stejně jako v dnešní češtině). No a ve dvojném čísle to pak znamená… překvapení… „dva manželé“.
Můžeme tedy staroslověnské malъžena („dva manželé“) legitimně v textu překládat jako „muž a žena“? No, v zásadě asi ano… protože co jiného by v 2. polovině 9. století v zákoníku upravujícím uzavírání manželství „dva manželé” asi tak mohlo znamenat? Jsou tam ale ti muž a žena v tom slově nějak strukturálně a neoddělitelně jazykově přítomni? Ani náhodou. Je muž a žena doslovný překlad? Ani náhodou. Uvádí staroslověnské slovníky (SJS, SNSP) u tohoto slova význam „muž a žena“? Ani náhodou – uvádí samozřejmě „manželé“, protože jsou to odborné slovníky a ne internetoví rozumbradové. Takže tady toho muže a ženu nevyšťouráme, je mi líto.
Tak to ale zkusme ještě jinudy a ponořme se do takové hloubky, kam ještě staroslovanštinymilovní diskutéři ani nedoputovali, protože nevědí jak a kudy – a ptejme se kde že se vzalo samo to slovo manžel (malъžen) ve staroslověnštině, není náhodou v něm ten muž a žena přeci jen nějak zakódovaný ještě hlouběji, někde v praslovanských vrstvách? Tím se dostáváme na půdu historické etymologie, což je v lingvistice tak trochu věštecký obor. Přináší teorie o tom, jak slovo MOHLO vzniknout. Často je takových teorií více a dost těžko se verifikují nebo falsifikují.
Nejčastěji uváděná a přijímaná etymologie pracuje s tím, že slovo malъ-žena vzniklo v ženském rodě a je to poloviční kalk ze staré němčiny. Tam *māl-wīp označovalo ženu (wīp) vázanou (manželskou) slavnostní smlouvou (mahal). Ta „odborná“ část slova se nechala germánsky a ta obecná se přeložila do slovanštiny a vznikla *māl-žena. Úplně stejně vzniklo částečným překladem třeba slovo Vá-noce z wīhe-nahten, tedy svaté nebo posvěcené noci.
Abych byl fér, tak je třeba říci, že se okrajově objevují i další, ne tak široce zastávané teorie o původu slova manželství. Jedna z nich říká, že může pocházet z hypotetického (tedy nijak nedoloženého) termínu *maldoženъstvo → malženstvo, tedy čerstvě (mladě) sezdaní. No a poslední teorie (konečně!) říká, že je snad také možné, že malъžena vzniklo z *manъ-žena, tedy “(germánský) muž a (slovanská) žena”. Podobně jako je doložené slovo bratsestra pro sourozence. Tahle teorie má několik slabých bodů, jedním z nich je to, že paralelní termín bratsetra už logicky označuje pár, ale *manžen(a) je jenom jeden či jedna, proto se to pak všude v doložených textech musí dávat do toho duálu nebo plurálu. Takže ta paralela vlastně nefunguje. A navíc by tam muselo dojít k přesmyčce nejdřív z *man na *mal a pak o mnoho později ve staročeštině zase zpátky. Takže je mnohem více pravděpodobné, že tento výklad bude spíš anachronická lidová etymologie, která nepracuje s těmi staroslověnskými a praslovanskými vrstvami, ale anachronicky vychází z toho pozdějšího staro- a středněčeského tvaru, kde se už malžensvo přesmyklo na manželstvo jako v dnešním jazyce. Čili je to nikoli etymologie, ale jazyková fikce.
Takže shrnuto a podtrženo, milí diskutéři – až budete příště našemu Karlovi a Frantovi vysvětlovat, že nemohou z jazykových důvodů uzavřít manželství, říkejte to prosím přesně: „Manželé sice od 9. století do dneška prokazatelně znamenají členy manželského svazku bez ohledu na gender, ale existuje jedna alternativní, historicky nepodložená a pravděpodobně chybná etymologická teorie, že to slovo kdesi praslovanštině vzniklo jako složenina muže a ženy a pak se to celé nějak dvakrát zkomolilo.“ A nebo si raději popravdě přiznejte, že vám tady staroslověnština slouží jenom jako fíkový list k zakrytí vaší… intolerance.