Ve své bublině jsem zaregistroval docela masivní hejt na římskokatolickou církev za to, že na národní pouti na Velehradě nechala při bohoslužbě číst přímluvu Alenu Schillerovou (ANO). Schválně jsem si pustil záznam té bohoslužby a mám k tomu několik bodů, které považuji za důležité.
Především je tu skutečnost, kterou si spousta těch, kdo se na sítích spravedlivě pohoršovali, vůbec nenamáhala zjistit – tedy že to nebylo tak, že by zde církev Schillerovou nějak mimořádně vyzdvihla. V bohoslužbě byli pozváni zástupce různých parlamentních politických stran (SPOLU – ODS a KDU, STAN a ANO), kteří se veřejně identifikují jako křesťané, aby četli přímluvy.
Lze samozřejmě diskutovat, jestli je takovéto propojení církevního slavení a politické reprezentace vhodné, to je asi otázka vkusu, ale asi mám tendenci tady vnímat určitou „veřejnoprávní“ úlohu církve – tím spíš té největší – takže mě to vlastně nijak extra neruší. Tím spíš, že nás čekají volby a kampaň bude vyhrocená. Dát takovýmto způsobem najevo, že v církvi mají místo lidé různého politického přesvědčení, to mi přijde vlastně docela hezká myšlenka.
Co mě zaujalo byla dvojí absence – na jedné straně tam nebyl žádný Pirát a na druhé ani nikdo z SPD. V obou těchto stranách jsou také křesťané. Nevím, zda to tak bylo záměrné, ale asi bych chápal, že u Pirátů, kteří v poslední době vedli někdy až nechutně agresivní proticírkevní rétoriku, nebylo moc chuti je zvát (a možná na jejich straně ani pozvání přijímat), ale tohle mě trochu mrzelo. Absence SPD byl, podle mého názoru, naopak správný krok, protože i ona „veřejnoprávní“ rovina a jistá vyváženost by měla mít své limity – a ty limity jsou tam, kde jde o základní demokratické hodnoty, které – alespoň v mých očích – SPD jasně popírá.
Shodou okolností jsem právě teď pro Biblion přeložil výbornou knihu anglikánského biskupa N. T. Wrighta o vztahu křesťanství a politiky. A on tam poměrně přesně říká, že církev má a musí mít své místo ve veřejném prostoru a s tím souvisí i to, že nemůže čekat jenom na ty svaté a dokonalé vládce, nebo se pasovat pouze do role nazlobeného proroka, který stojí opodál a akorát hází sarkastické připomínky, ale sám nenese ani zbla odpovědnosti – to je vlastně dost pohodlná a vděčná role, v které se – domnívám se – docela našli někteří křesťanští intelektuálové, kteří měli samozřejmě i zde příležitost se chutě pohoršit.
A já to – po pravdě – fakt nechápu. Opravdu si někdo myslí, že má církev zavřít oči před realitou? Že má de facto exkomunikovat tu čtvrtinu až třetinu lidí, kteří volí Babiše, nebo že jim má dávat najevo, že s ANO není košer se bavit a že političtí stoupenci této strany nemají v církvi místo? A nebyla by tohle ve skutečnosti mnohem větší politizace církve než to, co se odehrálo? Já si myslím, že ano.
Když jsem osm let dělal generálního sekretáře ERC tak jsem musel spolupracovat s ministry různých vlád a z různých stran. S některými se mi spolupracovalo lépe, s některými hůř. O některých jsem si osobně, lidsky a politicky nemyslel nic dobrého, ale neměl jsem ten luxus, že bych mohl říci, že všechno odložím a budu čekat až na takovou vládu, která naplní všechna moje vysoká fajnšmekrovská očekávání – to, po pravdě, není ani ta současná, byť podle mého názoru udělala obrovský kus práce na mnoha frontách, kde do toho vidím.
A ano (pun intended), je dost velká šance, že příští vláda bude dost špatná. Konečně výhled na toto byl jedním z důvodů – byť ne jediným – kvůli kterému jsem se rozhodl už další čtyři roky ve funkci nepokračovat. Ale naprosto chápu, že i když třeba bude opět vládnout Babiš, tak bude dál třeba z církevní strany politicky jednat a pragmaticky spolupracovat i s ním a jeho zaměs… chci říci straníky.
Shrnuto a podtrženo, mám dojem, že se tady na církev snesla trochu „laciná“ kritika, která podle mě není příliš opodstatněná a jejíž proponenti ve skutečnosti nedomysleli, že to, co by ve skutečnosti chtěli, je VĚTŠÍ politizace církve, ne MENŠÍ.
Jestli ovšem samozřejmě něco kritiku zaslouží, tak je to skutečnost, že jenom jedna z těch čtyř pozvaných si tu skutečnost, že byla pozvána na bohoslužbě číst přímluvu nechala protočit svým PR týmem na sociálních sítích a tvářila se, jak tím jen a právě ona byla mimořádně uctěna. Schillerová, samozřejmě.
Ale tohle už vážně nejde za církví. Tohle jde za tím, že – podle mého soudu – paní Schillerové zkrátka chybí základní vkus a kulturní chování. Taky ji nebudu volit.