Solomon Small, alias Šlojme Šmulevič, se narodil v roce 1868 v běloruském Pinsku. Proslul jako lidový bavič na svatbách a po své emigraci do Spojených států v roce 1891 i jako autor populárních lidových popěvků a kabaretových čísel v jidiš. Jeho písně, kterých se dochovalo na 500, zachycovaly velmi bezprostředně nejrůznější sociální problémy a pohromy, s kterými se imigrantská generace východních Židů v Americe musela potýkat. Jednou z takových pohrom byly i epidemie různých nemocí. A právě těm – jak aktuální téma i nyní – je věnovaná píseň Di menshn-freser (Lidožrouti), která si bere na paškál několik přízračných nestrvůr, které v roce 1916 hubily nebohé duše – byly to tuberkulóza, záškrt (nebo možná pravé neštovice) a pochopitelně válka.
V rámci projektu Yiddish Penny Songs píseň nově nazpívala v originále Jane Peppler. Vynechala přitom druhou sloku, která spílá různým léčitelům, šarlatánům a zázračným rabínům, tak ji pro tentokrát vynecháváme také.
Český překlad je místy malinko volnější, protože jsem chtěl, aby byl pěkně úderně zpívatelný. Refrén jsem taky trochu upravil, takže vždycky odkazuje k tomu, co za pohromu zazní v předchozí sloce.
V mém českém překladu píseň nahrála i s velmi roztomilým videoklipem skupina Létající rabín a koncertně ji uvádí jako připomínku dobu karantény Covid-19.
Tři lidožrouti
Solomon Small
1) V plicích sedí, ukryt v šeru tenhle bledý mor,
mikrob to je na mou věru velmi zrádný tvor.
Za pokrm mu tělo slouží, množí se až div,
do hrobu nás přivést touží o mnoho let dřív.
Cítíš jak ti každou chvílí život utíká,
údy slábnou, bolest sílí, všechno proniká.
Chmurná mysl celou tíži ještě završí,
anděl smrti už se blíží jde si pro duši.
REFRÉN:
Mikroby, tak co od nás chcete?
Jako čí poslové jdete,
že nemáte ani kouska smilování
a životy v rozpuku žnete?
Co zbyde tu po vás, to víte,
vždyť nakonec nám promoříte
jak střeva, tak nervy, vy proradní červi,
mikroby, tak co od nás chcete?
2) Jen to přejde, hned zas jiná nemoc trápí svět,
jako požár po stepinách roznesla se hned.
Celý zástup nebožátek vyrve z náručí,
dříve než se od svých matek mluvit naučí.
Doktoři si hlavy lámou, každý ze všech sil,
není lék na nemoc známou, na tenhle bacil,
co nám naše děti kosí jako pohroma,
každý už jen Boha prosí: „Ne u mě doma!“
REFRÉN:
Bacily, tak co od nás chcete...
Králové i velvyslanci pro svou potěchu,
hledí jak se ženou branci válčit ve spěchu.
Miliony z toho boje nevrátí se zpět,
co měly jak mocné voje dobýt pánům svět.
Mrzáci a invalidé - kdo z nich přežije?
Na frontě hned noví lidé plní linie.
Hroby nelze spočítati, zbývá už jen strach
a pánové, potentáti, dál si hrají v šach.
REFRÉN:
Pánové, tak co od nás chcete…