Wendy Cope je – slovy canterburského arcibiskupa Rowana Williamse – “bezpochyby nejduchaplnější ze současných anglických básníků, a říká mnoho skutečně závažných věcí.” Tato dáma píše pro děti i pro dospělé a s oblibou se dotýká různých společensky závažných témat, mimo jiné i otázky postavení ženy. Níže uvedená báseň, která na mě jednou vyskočila na Facebooku, sdílená někým z mých přátel, je nejroztomilejším poetickým zachycením slovutného mansplainingu.
Výměna názorů
Wendy Cope
On sdělil jí, že zem je placka –
je to prý jasné jako facka.
V nejedné sáhodlouhé hádce,
vzdorovala mu, dlouze, krátce.
On ovšem výmluvně jí vyčet,
že houby ví, pro pána krále,
a nemusí snad hnedka křičet.
Vyhrál. Nechce už slyšet ‘ale’.
A planeta se točí dále.