aneb Malý exkurz do papežského šatníku
Někdy jsou to zdánlivě malé detaily, které mají velký vliv na dějiny. Všichni si pamatujeme moment, kdy papež František vylezl po své volbě na balkon ne v tradičním liturgickém oblečení, ale v prosté „civilní“ bílé klerice. Tento moment a výrok o tom, že „karneval skončil“, který k tomu doplnily vatikánské kuloáry, se stal takovým symbolickým hermeneutickým rámcem a brýlemi, skrze které byly velmi rychle čteny další kroky jeho pontifikátu i osobního chování.
Vatikán v souvislosti se stávající konkláve velmi pěkně a efektivně komunikuje zákulisí celé volby i s obrazovými a fotografickými materiály. A mě, jako někoho, kdo se s nedrským zaujetím zaobírá církevními hadříky, jedna věc okamžitě praštila do oka. Po úspěšné papežské volbě je nově zvolený římský biskup odveden do tzv. „slzavého pokoje“, což je taková místnůstka vedle Sixtinské kaple, kde jsou pro něj připraveny róby právě pro to vystoupení na balkon. Bílá klerika, štola, rocheta a mozzetta. A právě ty poslední dva prvky tradičního chórového oděvu František odmítl a vzal si na modlitbu na balkoně jenom štolu.
Dělala se z toho hrozná věda, viděly se v tom všelijaké komplexní úvahy o liturgii a symbolice a podobně, ale já se domnívám, že to mohlo být celé vlastně ještě docela jinak. V rámci současné komunikace se totiž objevila fotka toho, jak je textilní stojánek připravený pro současného nového papeže a jak byl připravený na konkláve v roce 2013. A ďábel je, jako obvykle, v detailu.
Podstatné je vědět, že ten „slzavý pokoj“ není žádná obrovská sákristie, kde by si člověk mohl labužnicky vybírat z nepřeberného výběru toho, co si na sebe vezme nebo nevezme. Takové sákristie jsou ve Vatikánu taky, ale ne tady. Je to ve skutečnosti miniaturní kamrlík, kde je kříž, stolek, gauč a právě ten jeden štendr s připraveným oblečením, které tam nachystá kostelník (ve skutečnosti asi papežský ceremoniář).
Tři bílé kleriky jsou ve velikostech S, M, L, protože se neví, jak rozměrná Jeho Svatost bude v pase. Tři velikosti jsou tam také od těch rochet, což je bílé lněné roucho, které se bere přes kleriku. A pak je tam jedna mozetta (kápě) a jedna štola (pruh látky, co se dává přes krk) a to je všechno.
A teď se pojďme podívat, co tam tedy onen pomyslný kostelník nachystal před konkláve 2013. Na klerikách není co vymyslet. Ale ta past je v rochetě a mozettě. Za pontifikátu Benedikta XVI. se v oblasti církevních hadříků konaly doslova tradicionalistické orgie. Nevím, do jaké míry to bylo jeho vlastní dílo a do jaké míry se prostě nebránil hadříkovým nerdům (jako jsem já), kteří využívali příznivé atmosféry a vytahovali z hlubin sákristijních skříní kusy z 19. století a křísili různé dávno zapomenuté a více či méně bizarní variety, které ocení historický fajnšmekr, tradicionalista zatleská, že se vrací „staré dobré časy“, a normálnímu věřícímu je to buď jedno, nebo z toho má srandu.
No a ten štendr pro nového papeže byl tehdy připravený právě totálně s touhle mentalitou. Takže jako rochety tam byly vybrány ty nejkrajkovatější z krajkovaných, které připomínají babiččiny záclony nejen podobou, ale pravděpodobně i stářím. A jako mozetta byla vzata ne ta normální prostá červená, ale „zimní verze“, kterou Benedikt XVI. (respektive jeho liturgičtí boys) „obnovili“ po mnoha dekádách zapomnění a která je celá obšitá bílým hermelínem. Ano, přesně ta, kvůli které se nemalá část katolického i nekatolického světa Benediktovi XVI. smála, že vypadá jako Santa Claus, když si ji vzal.
A teď si představte, že nově zvolený argentinský papež, který celý svůj život žije v prostředí na ty úplně největší hony vzdálené téhle (pohříchu euro-americké elitářské) muzeálně-textilní historizující estetické preferenci, vstoupí do místnosti v tom kritickém a emočně nabitém momentu a uvidí, že mu přichystali… TOHLE. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby tam v ten moment padla nějaká zbožnější a hispánštější varianta na: „To si děláte p*del?“ A v ten moment není prostor na to říci: „Přineste mi něco jiného.“ Není kdo a není odkud. Je to ber nebo nech bejt.
Jinými slovy, dovedu si velice živě představit, že pokud by tam na tom štendru tehdy viselo to, co tam visí teď, tedy úplně normální střízlivé rochety a obyčejná prostá červená mozetta, tak by František neřekl ani popel a vyšel na balkon tak, jak všichni papežové před ním. Ale on tam byl ten superkonzervativní muzeální „karneval“, tak se prostě ohradil a zbytek už jsou dějiny.
Nevím, v čem vyjde na balkon nový papež. Bude to samozřejmě opět velmi hlubokomyslně pitváno a rozebíráno – pochopitelně i ve vztahu k tomu „odbojnému“ činu jeho předchůdce. Ale pokud to bude (a já si myslím, že bude) v tom „normálním“ liturgickém ústroji, tedy v rochetě a mozettě, tak nic nedejte na „analýzy“ o tom, jak je to odklon od Frantoškovy pokory, liberalismu a reforem. Prostě to bude znamenat, že to tentokrát vatikánští textilní nerdi nepřepálili tak brutálně, jako posledně…
Foto: Clerical Dress FB group